Je lidské...
V následujícím textu bych ráda uvedla pár příběhů, u kterých věřím, že mohou být velmi užitečné pro běžný život i pro "přežití" a zamyšlení se nejen ve veterinární praxi.
1. KÝBL - návod k použití
Představte si, že před sebou v napnuté ruce držíte kýbl plný vody. Po nějaké době se stane, že ruka, ve které kýbl nepřetržitě držíte, začne klesat postupně dolů k zemi. Doba, po kterou vydržíte kýbl držet, závisí na tom, jaký máte od přírody základ pro držení takového kyblíku, jak jste trénovali, jak dlouho jste už drželi kyblík před započetím téhle úlohy, jak moc vás štve, že kýbl držíte aj.
Nakonec ale přijde chvíle, kdy budete muset kýbl odložit. A pokud jste dlouho kýbl drželi, budete muset odpočítav delší čas než někdo, kdo svůj pomyslný kýbl odkládá pravidelně.
Kýbl můžeme přirovnat ke stresu či jiné pomyslné psychické zátěži/konfliktu. Pokud se vám daří pravidelně kýbl "odkládat", vydržíte déle fungovat bez pomyslného klesnutí ruky. "Odkládání" kýblu může vypadat různě - může jít o dovolenou, pravidelné relaxace, či "prostou" psychohygienu, kdy doma máte vypnutý pracovní telefon, nebo jej alespoň neberete apod.
Pokud kýbl držíte nepřetržitě, ruka půjde dolů dříve a možná přijde doba, kdy kvůli nepřetržitému držení budete mít špatnou náladu, budete protivní, vyhořelí… Pár lidí, kterým se zavděčíte braním telefonů, i když nedržíte pohotovost, možná nezachrání prosperující ordinaci, ve které klienty ošetřuje zničený veterinář/veterinářka, který zapomněl odpočívat.
Nejde o selhání, nikdo nevydrží pomyslný kýbl držet v ruce napnuté před sebou věčně. Jde o racionální zhodnocení svých sil, kdy upřednostníme dlouhodobé zisky před krátkodobými ztrátami.
2. ZÁZRAČNÁ LOGIKA
Pacienti, kteří trpí psychotickými přesvědčeními, která zahrnují například bludy a halucinace, mají zvláštní logiku. Tato logika je často stejná s logikou osob psychicky zdravých, jen odhaluje kouzlo logiky s kapkou bizarnosti psychotikům vlastní.
Představte si situaci - po městě chodí člověk a obě ruce zvedá a tleská před sebou nataženýma rukama. Přijde k němu jiný pán a ptá se ho: "Člověče, co to děláte? Takhle tu chodíte a tleskáte."
První muž mu odpoví: "Plaším tygry."
Druhý muž na to: "Cože? Plašíte tygry? Vždyť tady žádní tygři nejsou."
První na to odpoví: "Nejsou tu právě. Nejsou tu, protože je plaším."
Logika prvního muže je, že protože něco dělám, neděje se něco hrozného, něco, čeho se bojím. Ve skutečnosti spolu ale obě věci nemusí mít vůbec žádnou souvislost. Na což zainteresovaný člověk často postrádá nadhled.
V terapii jsem měla dívku, jejíž tchýně neustále navštěvovala jejich byt. Kvůli tchýni se necítila ve svém bytě příjemně, dlouho to trpěla, až jí jednou řekla, že si tyto neohlášené návštěvy nepřeje a konečně jí něco, čeho se tolik bála, přineslo užitek. Její původní logika byla, když budu úslužná, budou všichni spokojení, nikomu se nic nestane. Jejich vztah byl ale dobrý i ve chvíli, kdy úslužnost vyměnila za upřímnost a slušnost. Někdy se člověk v obyčejné situaci cítí zakletý, když se ho osobně dotýká.
3. KVŮLI VÁLCE…
Řada lidí říká, že jsou naštvaní kvůli válce. Že jim představa toho, co se děje tak blízko nás, bere síly, energii, vůli… Mou optikou je to ale paradox. Kvůli tomu, co se může dít, bychom si měli víc vážit toho, co máme.
Právě kvůli tomu, že válka nezasahuje naši rodinu, naši zemi a sousedy, které máme za plotem, bychom si měli života vážit o to víc.
Dítě, které je hodné, poslouchá na slovo, je možná snazší milovat, než dítě, které je živé, má svou hlavu, odmlouvá… Na druhou stranu, možná pro toho, kdo miluje i přes překážky, má celý obsah pojmu milovat větší váhu - smysl. Stejně je to myslím s životem, když bylo "vše v pořádku", bylo to snadné a neuvědomovali jsme si, o co můžeme přijít a o co řada lidí jen pár stovek kilometrů od nás přichází. Měli bychom ale navzdor tomu milovat/vážit si života/radovat se, víc nebo méně?
"Pesimista vidí potíže v každé příležitosti, optimista vidí příležitost v každé potíži" - Winston Churchill