Smrt a umírání

05.01.2023

V tomto měsíci jsem se rozhodla přijít s často opomíjeným tématem - smrt a umírání, které je tabuizované, nepříjemné, ale které dle mého názoru právě opomíjením nabírá na síle našeho strachu. Zároveň je to téma lidské, takže věřím, že vás čtenáře osloví více či méně na osobní i profesní rovině.

Je to téma citlivé i pro terapeuty, dle názoru jedné z autorit oboru psychologie Mgr. Jana Knopa, dokonce nejde v tématu smrti a úmrtí ujít v terapii delší cestu, než kterou v přijetí smrti ušel sám terapeut. Terapeut tedy je schopen pomoci klientům přijmout úmrtí nebo smrt jako takovou jen do té míry, do které se s ní sám terapeut vyrovnal.

Zároveň se setkávám s tím, že truchlení mužů a žen je často velmi odlišné. V praxi jsem se dokonce setkala s tím, že v párové terapii žena vyčítala manželovi, že netruchlí nebo nedostatečně truchlí nad úmrtím společného syna. Manžel mezitím velmi intenzivně docházel na místo, kde k úmrtí došlo, jen to s manželkou nesdílel, potřeboval truchlit sám. Ona chodila často na hřbitov, což manžel věděl, ale místo mu nebylo blízké a místo úmrtí nabízelo možnost truchlit méně "okázale". Poprvé to dokázali sdílet až na terapii a žal se stal něčím, co je přestalo rozdělovat…

Jiný pár se míjel ve ztrátě tím, že muž měl pocit, že to musí vydržet,ve chvíli, kdy by bylo běžné zažívat velmi intenzivní emoce. Byl od emocí odpojený, vypadal, jako by je neměl. A až ve chvíli, kdy bylo jasné, že jeho manželka je z nejhoršího venku, dovolil sám sobě si vše těžké odžít. Tento průběh se odehrál bez toho, aby se na tom předem domluvili, nebo mluvili o svých potřebách. Manžel jen vycházel z toho, co si myslel, že jeho žena potřebuje a z toho, jak to podle něj mělo být, protože to tak ve svém dětství doma viděl. Jeho manželka, která si přinášela z rodiny a životních zkušeností jiné vzorce, se naopak trápila tím, že to nezvládá tak dobře, jako její manžel a cítila se méněcenná.

Možná vás napadlo, proč jsem vlastně v prvním odstavci rozlišila smrt a umírání - pro mě osobně je smrt okamžikem, kdy nastane smrt klinická. Tomuto okamžiku ale často předchází období, kdy člověku dochází síly a loučí se se světem. Tento názor vychází z knihy I. D. Yaloma, kterou bych všem, kterých se téma smrti a umírání dotýká doporučila - jmenuje se O smrti a životě. Často období umírání může být poměrně dlouhé a prodlužuje se z velké části díky technické dokonalosti dnešní medicíny. Ale to ostatně znáte i z veterinární praxe. Čím více se sami smrti bojíme, tím dál jsme schopni v naší potřebě zachovávat "život" zvířete nebo i člověka zajít. Je to způsob, kterým se chráníme…

Občas se zamýšlím nad tím, nakolik je smrt tabuizovaná také proto, že velká část společnosti je odpojena od přírody. Nechceme vidět přirozený cyklus, který se všude v přírodě odehrává. Když se v přírodě něco během roku nemění, je to vlastně docela divné, nezdravé.

Moje kolegyně terapeutka a porodní asistentka v jedné osobě mi před časem říkala, že ji kolem Vánoc a v lednu čeká velmi těžké období, že v tu dobu pravidelně mívají úmrtí ve vysokém stádiu těhotenství. Ptala jsem se jí pak, jak si to vysvětluje a nabídla jí svou interpretaci - v přírodě se přece mláďata nerodí na zimu… bylo překvapivé, jaký aha zážitek měla při mém sdělení. Rozhodně si nemyslím, že by se ženy neměly snažit otěhotnět v určitém období roku, jen hledám určité spojitosti.

Svým zamyšlením nechci říct, že smrt je snadná a měli bychom ji brát s lehkostí. Je těžká, konečná, ale je to přirozená součást života. Když se s ní setkáte, dejte si čas, nespěchejte na sebe. Truchlení běžně trvá přibližně dva roky, po kterých byste se měli být schopni se vrátit do svých životních rolí. V tomto období se zcela přirozeně odehraje řada procesů, kterými se detailně zabývala například Elisabeth Kübler-Rossová, která popsala fáze, které truchlící člověk prožívá. Pro detailnější informace k tomuto tématu tedy odkazuji na její knihy.

Článek prosím vnímejte jen jako pozvání k přemýšlení nad tímto tématem. Informace, které uvádím, zrcadlí zkušenosti, které s tématem mám a také skutečnost, že jsem se s tématem smrti a umírání v poslední době setkávala v praxi častěji než jindy.

Všechna práva vyhrazena 2019
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!